Jsem svobodný. A ty?

Už ta představa nám vyráží dech. Při sebemenším pocitu, že nás někdo ovládá, se vzpouzíme. Nechceme, aby nás někdo strkal do „škatulky“. Je to náš život. Nikdo nám nebude říkat, co máme dělat.

Po celém světě si svoje svobody úzkostlivě hlídáme, a to je dobře; vytváří to hranice. Nikdo po nás nešlape.

Ironie je v tom, že ať se jakkoli prohlašujeme za svobodné nebo jakkoli svobodní být chceme, dobrovolně se podřizujeme všem možným touhám a závislostem. Jsi otrokem svého telefonu, který ti sežere první hodinu po probuzení! Svých tužeb. Celý den, co jsi vzhůru, myslíš na práci. Těžko vydržíš den, aniž by sis potáhl z vapu. Dál a dál si nabíráš dluhy na kreditce. Chceš udělat dojem na všechny. Nikomu se nezodpovídáš — kromě všech.

Bez pořádného vedení jsme otroky všemožných rozptýlení a tužeb. A abys byl veden, musíš se podřídit. Může to být kmen. Nějaká věc, za kterou bojuješ. Vyšší bytost. Vesmír. Stvořitel. Musíš se řídit souborem pravidel, aby ses sám hlídal. Aby sis udržel kázeň.

A teď přijde ta část, která zabolí.

Svoboda nikdy doopravdy nebyla ve hře. Ne pro tebe, ne pro mě, pro nikoho. Každý člověk se něčemu podřizuje. Jediná skutečná volba je čemu.

Kopírovat citát

Islámská tradice se nebojí nazvat to pravým jménem. Jak řekl Ibn Tajmíja svému žákovi Ibn Kajjimovi, zatímco sám seděl ve vězení: skutečně uvězněný není ten za mřížemi — je to ten, jehož srdce je zamčené před jeho Stvořitelem. Skutečným zajatcem je ten, koho si jako rukojmí vzaly jeho vlastní touhy.1

Odpověď islámu na tohle nezní „přestaň se podřizovat“. Zní: podřiď se záměrně — vyber si jednu věc, před kterou stojí za to se sklonit, dřív než tě, aniž bys o tom věděl, převezme milion menších věcí.

Přesně o tom je pět denních modliteb, půst, disciplína každodenní praxe — není to klec, ale zkouška nanečisto.2 Trénuješ tu část sebe, která se chce nechat ovládat vším, aby se místo toho zodpovídala jedné věci. Té nejvyšší moci. Svému stvořiteli.

To je ta cena. A není malá. Nebudu předstírat, že je. Skutečné podřízení znamená, že jsou věci, které už dělat nesmíš, chutě, za kterými už se nesmíš hnát, hodiny, které už nesmíš promrhat. Zpočátku budeš mít pocit, že ti něco berou.

A berou. O to celé jde.

Tak jak moc jsi svobodný?